pondělí 1. ledna 2018

Protestní hladovka proti znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem

-1. den
Že bych mohl opravdu uskutečnit protestní hladovku proti znovuzvolení Miloše Zemana prezidentem (dále jen hladovka) mě napadlo 30. 12. když jsem si šel lehnout. Myšlenka to byla natolik silná, že jsem  věděl, že už se jí nezbavím. Vlastně už dřív jsem se samozřejmě sledoval jednu velkou inspiraci:

0. den
Silvestrovská oslava je ideální příprava do prvních dnů hladovky.

Na úvod bych řekl, že to asi nebude pravá hladovka dle definice z wikipedie, která by měla skončit buď dosažením požadavku nebo smrtí. Je to prostě jen vyjádření nesouhlasu s politickou situací v ČR, které by mělo dle plánu skončit prezidentskýma volbama.

1. den
1. ledna (po půlnoci) už jsem si připil jen vodou. Hned ze dvou dobrých důvodů: 1. jsem abstinent a 2. hladovka bude pouze o vodě.
Krása jednoduchosti hladovky: slavnostní polévka, druhé jídlo i přípitek v jednom hrnku s vodou.









2. den
V práci (lékárna) je hladovka asi nejjednodušší. Ať se podívám do regálů vpravo nebo vlevo, chuť na doplňky stravy mě nechytá (to samozřejmě ani bez hladovky), receptové i nereceptové léky v šuplatech a regálech to samé. Voda teče dobrá. Moji pozornost rozptylují jen první pokusy lékařů o elektronické recepty. Je to habaďůra: zatímco někteří vystavují e-rp. i na léky nehrazené prodávané volně (Orofar, Herpesin, ...), jiní se nevzrušují a dál bez postihu vystavují listinné recepty a zřejmě není síly, která by je mohla přinutit k jednání dle zákona. Není ale možné se jim divit - e-rp. nepřináší nic průlomového a vybavení a čas, který je k tomu potřeba není zadarmo. I toho papíru se spotřebuje nakonec víc. Inu elektronizace počesku.
Večer jsem dostal vzkaz a podporu od Tomáše Hradílka. Hlavně ať piju hodně vody, dávám si pozor při řízení auta a dost spím, spánek, že vydá za jídlo. Vše provádím!

3. den
Třetí den bývá dobrý, možná nejlepší. Od rána je mi hej, začínám se cítit čistý a je mi lehko. Takový pocit bych přál každému, proč se o něj opakovaně a dobrovolně ochuzujeme. Jen občas zakručí v břiše a v noci se mi zdálo, že jsem se neuhlídal a uždíbl někde něco. Ale byl to jen sen.

4. den
Dneska rozšiřuju hladovku o protest proti Babišovi a jeho mafiánským praktikám. To se mi zdá ještě důležitější než to, kdo bude na hradě. Nechápu tu Babišovu drzost, se kterou se celému národu a teď už i celé Evropě směje do tváře. Není schopen ani té nejmenší femtosebereflexe, snad kdekoli jinde v demokratickým světě by stačilo už podezření, aby nemohl dál vykonávat funkci premiéra. Oněch 50 miliónů, kterých se přitom drží jako klíště, představuje jen pár setin promile jeho majetku, který beztak nemohl získat čistě. Místo toho se nám v přímém přenosu šklebí do tváře, zatímco my už pomalu nemáme výběr a: polykáme jeho šizené párky a z Polska dovezená a přebalená hnusná kuřata, pálíme v motorech řepkový olej, kvůli kterému byly do polí vylity tuny chemie, pijeme znečištěnou vodu,... Z toho všeho a mnohého dalšího jdou peníze do kapsy jemu. Že to tady huntuje na spálenou zemi mu absolutně nevadí, on je přece ten, který na svých reprodukčních klinikách bude léčit neplodné, kteří byli předtím chemicky vysterilizováni jeho podnikatelskou činností. Do toho všeho si je samozřejmě schopen zaplatit média, která pomáhají tomu, že ho volilo takové množství lidí a dál překrucují jeho image tak, aby vypadal jako jediný spasitel ČR. To je vrchol arogance!

5. den
Dnes jsem dorovnal délku svého dřívějšího nejdelšího půstu, co se bude se mnou dít dál je teda překvapením. 
Jeden hladovkový akvarel, dle fotky z Jizerské vyhl. na Drábovně, akvarel v bloku, 42 x 13 cm

6. den
Je mi krásně lehko, procházka kolem Pivovarských rybníků v pohodě. Jediný mínus je asi v tom, že mi je přes den docela zima. To bude ale asi spíš mým tělem, které je i normálně nedokrvivé na okrajích. Jediné, co mě během dne dokázalo prohřát byl večer skautský ples. Do polky jsem ovšem musel zlehka i normálně se mi při tom motá hlava. Potkal jsem několik nových zajímavých lidí, to že i oni budou volit Fišera mi zvedlo náladu.

7. den
Měřil jsem si tlak a k mému překvapení ho mám trochu vyšší, čekal bych to spíš opačně.

8. den 
Hladovka tak nějak lépe ubíhá, když mám nějakou pořádnou aktivitu. Navíc se u toho i trochu zahřeju. Tak dneska jsem vyrazil pro nás a pro kamarády autem pro jablka k Turnovu do Pěnčína. Nebylo to úplně jednoduché, pro mě jako pro velkého jablkožrouta, protože to tam opravdu krásně vonělo. Patnáctikilovou přepravku ještě uzvednu a řídit jsem se snažil víc než opatrně.
Vlastně je ta hladovka už několik dní (asi od 3. dne) docela jednoduchá. Je mi krásně lehko, nic mě nebolí, hlava se mi netočí, pohoda. Všechny vůně cítím mnohem výrazněji, myšlenky na to, že bych do něčeho kousl nebo se napil něčeho jiného než vody jsou pořád skálopevně zamčené. Takže se občas nadejchám svíčkové, vůně cibulky nebo ovoce a je mi fajn. Ani mi nevadí se koukat na lidi, kteří jedí. Voda už mi teda leze trochu i ušima, ale vím, že je potřeba, tak ji svědomitě piju.
Půst delší než 2-3 dny mohu doporučit každému, je to skvělý zážitek, cítím se omlazen, vyčištěn. Důvod, proč to lidi masivně nedělají, je možná právě v těch prvních 2-3 dnech, které je prostě potřeba nějak překonat. Tělo se brání tomu, že najednou nedostalo žádný cukr a brání se tomu. Pak ale pochopí, že nic nebude a zmlkne - smíří se s vaším rozhodnutím. Už se nevzpěčuje a pak můžeme zažívat ten dlouhý pocit, kdy začnete vlastně až nechápat, proč na sobě pácháme to násilí a jíme několikrát denně jídla obohacená o cukry nebo aspoň obsahujících dost tuků. Tělo tak nějak automaticky předpokládá, že bychom mohli někdy někdy v budoucnu hladovět a tak si dělá zásoby. Ale protože my vlastně nikdy nepřestaneme v tom přísunu, tak se zásoby (v podobě tuku) pořád zvětšují, a to nemusíme ani nijak enormně jíst. Takže máme zásob na několik desítek dní.
Po hladovce bych se nechtěl vrátit k normálu, ale najet velmi zvolna na setrvalý příjem menších dávek jídla. Ještě zvýšit příjem (hlavně syrové) zeleniny. Hlavní předsevzetí je vyhnutí se cukrům, moukám a škrobům. S prázdným žaludkem se to dobře plánuje, ale vím, že udržet předsevzetí až se trochu najím bude těžší. Tak snad na sebe budu umět být tvrdý, horší než teď to přeji nebude!

9. den
Poslední dny už se nic nemění: pořád je mi zima, pořád sucho v ústech i přesto, že piju a nemůžu už vodu ani vidět. Dnes jsem strávil 10 hodin v práci, potkal voliče Zemana. Snad se mi podařilo zasadit semínko pochybnosti o vhodnosti jejich výběru. Ale nevidím to bohužel moc nadějně - jakoby ani nevěděli proč ho volí, ale jsou naprogramováni mu to hodit. Tak snad se ještě zamyslí, když se setkají s člověkem, který podstupuje něco, čeho by zřejmě nebyli schopni.
Dál spřádám plány o mém dalším stravování a čtu si o zdravé výživě, třeba o luštěninách.

10. den
Dneska jsem v práci celý den ohromně trpěl zimou. Nenašel jsem sílu, která by mohla zahřát moje končetiny. Nahřátí u topení mělo vždy jen velmi krátký účinek, ruce i nohy byly dál ledové. To je asi to nejtěžší na celé hladovce. Bohužel s tím bojuju i za normálního stavu.

11. den
Konec hladovky se nezadržitelně blíží, musím říct, že už se dost těším. Vlastně mi ale není nijak špatně, nepociťuju téměř žádný hlad. Ale energie mi chybí to cítím jasně. Už si rozmýšlím, zda je opravdu nutné zvednout se za židle a někam jít. Normální pohyb mi ale problémy nedělá. Další projev mojí ztráty energie je to, že když ležím, tak si lehko přeležím nějakou končetinu, která pak mravenčí. To ale souvisí s tím chladem z nedokrvivosti. 

12. den 
... hladovka skončila v jeho půlce, když jsem odhlasoval. Teď už jsem na pozvolném návratu k normálu. Pokud jde o normál, tak jsem si předsevzal, že normál teď bude pro mě vypadal trochu jinak. Pokusit se vyhnout jednoduchým cukrům, snížit příjem pečiva a mouky. Zaměřit se ještě více na zeleninu, zapojit luštěniny, oříšky.
Hmotnost jsem stáhl ze 75 na 66 kilo, věřím, že se to bude chtít zase vrátit. Jdu na to ale pomalu. Jako obvykle začínám mixovaným mangem (mango + 2 jablka + kefír). Je to změna, ale po kratších půstech cítím větší blaho. Asi to souvisí s tím, že těch posledních několik dní jsem vlastně ani žádný pořádný hlad jako při 1-3denních půstech necítil.
A "politické" cíle hladovky? Na to si budeme muset ještě chvíli počkat. Opravdu si nedělám naději, že můj počin mohl něco změnit. Znova se mi to připomnělo, když jsem vyšel z volební místnosti a viděl všechny ty zástupy. Říkal jsem si kolik z nich asi volilo, to co já (zkoumal jsem to po parlamentních volbách a to bylo hodně slabé, teď to asi těžko bude jiné). Každopádně si teď ordinuju půst od sledování politiky, protože život je i o jiných věcech, jakkoli je politika důležitá.



1 komentář:

  1. Já mívám po 18 hodinách tak rozlítanou glykémii, že by mě to zabilo. Ti kokoti nestojí za to, abys kvůli nim hladověl. Stačí jít volit.

    OdpovědětVymazat