Jak čelit telefonním a potulným nabízečům?

Asi každému se už stalo, že mu někdo nejlépe pod hlavičkou nějaké důvěryhodně nazvané firmy buď zavolal nebo ho rovnou oslovil na ulici s nějakou nabídkou.
Naše generace a mladší jsou na to už zvyklé a takovou nechtěnou nabídku dokážou hravě odmítnout. Ale zejména starší, méně vzdělaní nebo přehnaně důvěřiví lidé vystavení takovým nabídkám jsou často dost bezbranní.
Setkávám se ve svém okolí poměrně často s tím, že někdo naletěl nějakému "šmejdovi". Často jen proto, že nepředpokládal, že by nějaká instituce mohla jednat nějak neeticky.
Jelikož nelze v jednotlivých případech zpětně jednoduše sjednat nápravu, myslím, že je na místě, věnovat se spíš prevenci. Připravil jsem takový manuál, který můžete formou obrázku svým známým, kteří jsou důvěřivější vytisknout a zaškolit, aby byli na takové situace připraveni.

V případě telefonického nabídky se scénář většinou odehrává blízko tomuto:
Dobrý den, volám vám jménem společnosti …, hovor je monitorován. Rádi bychom vám nabídli:

• pojištění všeho možného
• telefonní tarif
• tarif pro odběr elektrické energie nebo plynu
• kvalitní kosmetiku ve slevě
• potravní doplňky
• slevu nebo voucher na cokoli
• luxusní dovolenou
• kvalitní nádobí, roboty do kuchyně
• výhru – vyhráli jste slevu na něco
• půjčku, kreditní kartu na cokoli
• přeregistraci k jinému obvodnímu lékaři (u nás chytají osobně v nákupním středisku)

Nabídnout vám mohou cokoli, možná jste o tom doteď ani nikdy neslyšeli. Jisté ale je to, že to bude něco "super výhodného", co jste doteď nepotřebovali a jistě se i nadále bez toho obejdete.

Teď se zpravidla telefonistka nebo nabízející nadechne a zeptá se, jak se vám nabídka líbí.

Nyní máte jedinečnou šanci celý hovor ukončit. Pokud jste ho tedy neukončili už potom, co vám řekli, že ho monitorují. Myslím, že není, vzhledem k možným rizikům, neslušné už v tomhle stádiu hovor prostě típnout a na celý rozhovor zapomenout.

  Později to možná půjde hůř a nebo vůbec. Jakým způsobem to uděláte je na vás. Ze zkušenosti ale vím, že čím překvapivější, více strohé nebo kratší odmítnutí, tím efektivnější. Takovým jednoduchým ale rezolutním „NE“ telefonistku celkem odrovnáte. Možná zalapá po dechu a ještě se zeptá: „Co, ne?“ Odpovědí: „Ne, nechci nic, na shledanou“ jednoduše a rychle ukončíte rozhovor.

Pokud budete v rozhovoru pokračovat a myslet si, že to zvládnete, bude to pro proškolenou nabízející jasným důkazem toho, že máte zájem a že rozhodně má cenu se snažit vás přesvědčovat. Možná přijde hraní na city nebo lehčí forma „šmejdského“ vydírání. A je tu i riziko, že na nějakou její otázku odpovíte „Ano“, což může být v monitorovaném hovoru leckdy považováno za  souhlas s kupní smlouvou. Telefonistka vás tak zmanipuluje, že si možná už za několik minut po rozhovoru budete marně pokládat otázku: „Jak jsem mohl být tak hloupý“.

Vězte, že je mnohem jednodušší to utnout hned v počátku. A tím myslím právě tu otázku, jestli někdo má nebo nemá právo monitorovat hovor.

Tady přikládám leták v grafické podobě a ve verzi pro tisk: