Co všechno může znamenat e-recept?

S e-receptem jako takovým se v České republice jen tak někdo nepotká, vlastně jen lékaři, kteří ho předepíší a lékárníci, kteří ho expedují. Oba ho celý vidí jen ve svém počítači.

Zbytek se musí spokojit s tím 12místným kódem - "identifikačním znakem" (PDII XXXX XXXX), ze kterého často nepozná vůbec nic.

12místný kód je pak předáván lékařem přes pacienta lékárníkovi prostřednictvím tzv. průvodky elektronického receptu. A tady začíná opravdu bohatá divočina. Pojďme se podívat na několik nejběžnějších případů z praxe - co všechno může znamenat e-recept?

Nejčastěji se setkávám s papírovou formou průvodky elektronického receptu. Ano, slyšíte dobře, ačkoli je to elektronický recept, je vytištěn na papíře. Většinou to vypadá téměř stejně jako normální recept dřív, akorát je na něm navíc čarový kód s oním 12místným kódem. Velikosti papíru běžně od A7 do A4. Zatímco dříve se na A4 vešly 4 recepty, teď je na tom samém papíře často předepsán jen jeden jediný lék. Tomu říkám "krok do budoucnosti". Budiž připsáno k dobru, že lékaři často průvodku natisknou na kdejaký odpad, který jim v ordinaci přijde pod ruku. Nejčastěji to jsou reklamní letáky z jedné strany čisté, blankety papírových receptů atp.

   

S papírovou formou "e-receptu" se setkávám ještě v případě, kdy si pacient poznamená 12místný kód na nějaký kus papírku. Opisují to z e-mailu, z smsky nebo jim to někdo nadiktuje po telefonu. I tak se to samozřejmě může realizovat výdej na "e-recept", pokud správně přečtu a opíšu všech 12 znaků.

Další častou formou je, že přijde pacient se smartphonem a na displeji mi nastaví průvodku v pédéefku, ze které pomocí čtečky mohu sejmout čarový kód. To už je opravdu cesta k elektronizaci. Ale i to má svá úskalí. Ne každý chce dát svého chytrouše z ruky, displeje různě usínají, kódy se ztrácí z obrazovky, mobily padají, mohou se tříštit o dlažbu,...

Další a bohužel v posledních dnech stále častější je předání identifikačního znaku formou smsky. V lékárně to pak vypadá tak, že jdou zase mobily z ručky do ručky a platí všechno to, co jsem už popsal výše nebo mi to pacienti hláskují písmenko po písmenku a pak hledáme chybu (b vs. v, i vs. y, 2 vs. 5, ...). Tohle je báječný způsob k procvičení trpělivosti.

To byly běžné způsoby, se kterými se setkávám zpravidla několikrát denně. Do toho všeho samozřejmě běží ještě stará agenda papírových receptů. Ty proudí od lékařů, kteří nějak zapomněli, nestíhají si vyběhat elektronické podpisy nebo se jim to zdálo moc složité nebo prostě mají koule na to, že to asi dělat nebudou nikdy. Zákon přece platí jen pro některé i v jiných oborech. Ještě před týdnem chrlila i liberecká nemocnice pouze papírové recepty. Pak jsou tu méně časté případy předání identifikačního znaku, ale o to jsou zajímavější:

Tak například, když nyní skončí platnost e-receptu, tak s tím já jako lékárník na místě nehnu. Mohu ale ukázat přívětivou tvář a pokusit se nějak domluvit s pacientem nebo přímo s lékařem, když se ho podaří zastihnout u počítače a v dobré náladě. Pak mi proudí nová kombinace 12 písmen a čísel přímo do ucha. Je dobrý to sázet rovnou do počítače a tak zkontrolovat, zda se recept načte nebo jsme si v něčem špatně rozuměli a hned to ještě opravit. Po telefonu jsou jedlé kombinace jako třeba f vs. s.

Včera jsem řešil to, že si pán vyfotil pédéefko s čarovým kódem na svůj starší mobil přímo z monitoru počítače, ale už pak nebyl schopný to na mrňavém displeji mobilu zvětšit tak, aby se dal přečíst 12místný kód nebo dokonce naskenovat čarový kód čtečkou. Ani mně se to nepodařilo. Skončilo to zase telefonátem lékařce a ta báječná fronta pak, 👌

A přínos e-receptu v praxi? Pokud funguje všechno jak má a pacient přinese fungující čarový kód, práci při výdeji mi to ušetří (nemusím se zdržovat s vypisováním rodného čísla, čísla lékaře a pojišťovny) a výdej urychlí. Pokud ale přijdou s 12místným kódem, který musím datlovat - jsme na tom jen o méně lépe než za éry papírových receptů. Když to vezmu v globálu, ještě je na konceptu e-receptů co dotahovat.