Druhý pobyt ve tmě

O mém prvním pobytu ve tmě jsem se na internetu moc nešířil, vlastně pouze kratičká zmínka zde. Tak se pokusím oba pobyty tady trochu srovnat a popsat, ten co jsem právě absolvoval.

Zatímco 1. pobyt trval od 22. 2. 2016, 16:38 do 28. 2. 2016, 07:45, tedy 135 hodin (5,6 dne), druhý pobyt byl delší: od 9. 5. 2017, 14:07 do 17. 5. 2017, 21:42 (necelých 200 hodin, 8,3 dne). Nebyla to ale jediná odlišnost. První pobyt se konal v Praze, ve vytápěném podkroví, s donáškou teplého jídla 1x denně, se záchodem a obří koupelnou a stálo to tak kolem 5000 Kč.
Asi čekáte odlišnost druhého mého pokusu v každém slově. A je tomu skutečně tak: pobyt, který jsem právě ukončil jsem si zorganizoval sám tak, že vlastně asi jen 3 lidi mohli tušit, kde vlastně jsem a na jak dlouho. Pobýval jsem v chajdě nad Josefovým Dolem u nefrekventované lesní cesty v 953 metrech. Chatka se sice dala vytopit, ale pouze ohněm v kamnech, a to pro pobyt ve tmě není ono - takže jsem se zahříval pouze vlastním teplem, 90 % doby jsem trávil ve spacáku. Když jsem začínal, poměrně hustě tam sněžilo, takže jsem místy pořádně mrzl, hlavně nohy. Jídlo jsem měl to, co jsem si přinesl na zádech a bylo vždy zaručeně studené (nákup viz obrázek níže) vč. vody z pramene, kterou jsem si nabral na celou dobu do PETek. Koupelna nebyla vůbec, jen umyvadlo a voda ze zmíněného pramene. Suchým záchodem sice chata disponovala, ale nedal se pořádně zatemnit, takže jsem potřeby vykonával v místnosti do kbelíku s víkem (akorát to na těch 8 dní vyšlo:-) A cena, vč. jídla a dopravy kousek přes 2000 Kč.

Tak tohle je, nákup, který jsem sebou vezl. Připočtěte ještě asi 200 g kešu, 2/3 šišky Herkulesu, paličku česneku a 8 tyčinek, které jsem si předem vyrobil z kešu, fíků, datlí a makadamových ořechů. Jo a babány a 2 jablka jsem nechal doma. Domů jsem donesl zbytek trvanlivého chleba, kousek Herkulesu a paštiku. Zeleniny jsem chtěl víc, ale bohužel výběr v 7 ráno po státním svátku v Tescu na Kunratické byl tristní. Spokojil jsem se s řapíkatým celerem a česnekem (dobrá volba: celer vydrží a česnek desinfikuje - s vodou se ke konci začínalo něco dít:-)

Teď bych se krátce zmínil o výhodách, proč jsem si to na sebe takhle vymyslel.
Chtěl jsem zakusit, jaké to je, když člověk nemá dennodenní donášku jídla a tudíž ani přesný pojem o čase. Tak jsem si vymyslel buzení starým mobilem - ten jediný uměl probudit i vypnutý a bez světla, ale zase nejdelší doba - 7 dní. Tak jsem ho nastavil na čtvrtek na 22:00, že mě vzbudí nejprve po 2 dnech a pak po tom týdnu (dohromady 9). To vyšlo, ale na druhý signál jsem si už nepočkal. Jednak jsem to prostě nevydržel a asi 2 dny před signálem jsem se koukl na hodinky a druhak jsem nakonec odešel o den dřív. Chtěl jsem si to udělat trochu delší, levnější, drsnější, v přírodě, kde to mám rád. To se splnilo všechno, akorát letecký provoz byl ve dne srovnatelný s Prahou, zdálo se mi. Asi to tak bude, bude tam nějaký koridor:

Pokud se ještě jedná o hluk, nepříjemným bonusem bylo v noci chroustání a běhání myší, naštěstí mimo místnost a v posledních pracovních dnech prořezy motorovou pilou v okolí chaty (500-1000 m). Na druhou stranu jsem měl ale aspoň nějaké vodítko k tomu, jak odlišit den a noc.

Co jsem tak dělal? Ležel a snažil se zahřát ve spacáku, ležel a spal, snažil se přijít na to, co je asi za den; přemýšlel, modlil se, meditoval, jedl, plánoval, kreslil, hrál na harmoniku a didgeridoo, pískal, maloval a zapisoval si, co jsem pokládal za důležité. Útržek výsledku toho posledního můžete vidět níže. Přepis nebo kompletní autentický rukopis mohu na vyžádání zapůjčit vybraným zájemcům.

Co vlastně znamenal ten úplně první obrázek s těmi strašidélky? To je taková průřezová charakteristika celým pobytem ve tmě: chcete nakreslit to vpravo (dokresleno dotatečně za světla), ale potmě se vám povede trochu jinak. A tak podobně: myslíte si, že je středa a těšíte se už domů, ale pak zjistíte, že je teprve úterý ráno. Nebo jdete k umyvadlu a zpátky k posteli, chodíte tudy několikrát denně, ale tentokrát nevědomky zatočíte o 45° a zastavíte nosem 5 cm před komínem, koukáte přímo na něj a ani o tom nevíte, dokud nezačnete hmatat.

Dokázal jsem si, že to dokážu. Přežít v problematičtějším prostředí, bez pohodlí domova. Zklidnil jsem žití, popřemýšlel, pohoda.

Proč jsem tedy skončil nakonec o den dřív? Mohlo za to několik okolností: v mou vybájenou středu (den před koncem) jsem zjistil, že teprve úterý (mohl jsem to tušit, neštimovalo množství jídla na skladě oproti počtu dní i to, že by lesáci začali pracovat až v úterý a ne v pondělí a další. Ale ta chuť, aby už byla středa hnala můj mozek dopředu, přitom mnohem přesnější jsou v "bezčasí" biologické hodiny, hlavně kručení v břiše a naslouchání zvukům). Další asi hlavní trýzní bylo to, že jsem už asi 2 noci strašně těžko usínal a to prostě člověka dohání k šílenství :-) Celkovou atmosféru doladil plný "záchod" a naštěstí všechno vyřešil spásný nápad, jak vše ukončit se ctí: 

Skončit o den dřív, za tmy zabalit, uklidit a ve tmě odejít a cestou se rozedníváním aklimatizovat na světlo. Skvělý plán! V 21:42 jsem otevřel okenici do krásného okamžiku po západu slunce. Nad obzorem, zbývalo už jen nemnoho záře. Přesto se se mnou přívalem přemíry světla svět úplně zatočil, měl jsem pocit, že mi oči koukaj úplně šejdrem.

Vevnitř jsem pak zapálil svíčku, bylo mi trochu šoufl, ale lepší než při prvním pobytu. Uklidil, zabalil, zamknul a po 3. hodině ranní jsem se vydal čtvrtměsíčnou nocí směr hora Jizera, kam jsem se měl dostat na svítání. A stalo se tak, byla to koruna celé akce!

Rád povím víc ústně, ale vypisovat to nebudu.